Ricky

Spadl jsem do chlívku pro opičáky s názvem konzument. Nevytvářím. Nedělám hity, nedělám beaty, dokonce ani nedělám úspěšná videa.. Teda dělám velmi úspěšná videa, jenže jsou úspěšná jen na streamu a já bych tak trošku potřeboval, aby byla úspěšná i na YT. Ne proto, že bych nějak faakt hodně toužil po penězích, úspěchu a jiných kravinách.

Nedávno jsem na jedné sociální síti, byl to Facebook, obhajoval můj bezstarostný a přitom neuvěřitelně krásný život. Jsem skutečně přesvědčený, že mi vůbec nic nechybí. Nemám sice nejlepší hadry, nemám nejlepší mobil a ani nemám nějaký velký přísun peněz – tento týden jsou utratil pouhé čtyři kila, což je skutečně velmi málo. Byly doby a nebylo tomu tak dávno, kdy jsem dokázal utratit 20x tolik. A cítil jsem se líp? – Ne. Necítil. Takže jsem skutečně 100% přesvědčen, že peníze nezajišťují ani zlomek štěstí. Takže k čemu je nějaký státní, či soukromý aparát, který nás má připravit na život v systému, který nás přesvědčuje, že peníze jsou to nejdůležitější a nad ně není. Skutečně přemýšlím nad tím vzít prachy, koupit letenku někam hodně na jih, nejspíše do jižní ameriky a už se nevracet. Nějaký job se najde vždycky a přeci jen, stále mi trošku vydělávají mé zašlé projekty. Možná, že by ani nemuselo být špatné celou tuhle mojí cestu točit. A když točit, tak by měly jet alespoň dvě osoby. Nejradši bych sebou vzal nějakou slečnu, ale bohužel mám dojem, že u žádné slečny nemám nasbíráno tolik kladných bodů, aby se mnou někam letěla – do neznáma. To je mi skutečně líto.

Na druhou stranu. Když se nad těmi holkami okolo zamyslím, tak zjistím, že to není nic růžového. Málo se seznamuju, spíše jako čmeláček oblétávám stále stejné růže a fialky, jen se jaksi nemůžu zapíchnout. Z jedné fialky bych velmi rád jednoho čmeláka nějak nenásilně odstranil, ale protože nejsem lstivý člověk, tak to nevypadá na velkou výhru – v případě, že by byla výhra fialka.

Jak jsem psal na začátku – nic mi nechybí. Poté se mě zeptal jeden, řekl bych o deset let mladší klučík, jestli mi náhodou nechybí nějaká slečna, nebo něco takového. Od té doby mi to vrtá hlavou. A možná, že díky tomu retardovanému klučíkovi jsem se trošku změnil. Všechno s vnadnými tvary bylo pobavení, teď si i připouštím, že bych s někým byl.. S nějakou fialkou.. Ikdyž.. Na barvě, velikosti, ani na národnosti nezáleží, ne? (Hahahaha ) – Jasně, že záleží.

Na něco jsem přišel, když jsem smutný, tak dokážu psát na blog celé hodiny, ale když ne, tak prostě ne. Nevím. Je to divný, ale nevím. Jsem šťastnej. Po dlouhý době. A nevím, čím to je, možná, že je to tím, že občas kecám s Kačenkou, nebo je to možná takovými, řekl bych lepšími vztahy s Gabčou.

Hele.. Už vím, proč v těchto dobách do blogu nepíšu.. Prostě se nechci příliš vychloubat mým nadšením ze života, které mám. Občas se sám sebe ptám, kde tu životní radost beru.. Hele.. Asi si jí beru od lidí, kteří jsou smutní, a že jich je! Nicméně bych chtěl udělat úsměv všem hodným holkám úsměv na obličeji a nemusí to být jen po polibku, ok?

Nedávno jsem byl v Olomouci a tak jsem měl takový nápad, nahrát mé aktuální pocity a prožitky.

V poslední době se ze mě stal hledač. První jsem hledal peníze, když jsem se jaksi měl, tak jsem začal hledat lásku. Nějak jsem ji nenacházel, nebo nacházel, ale v malém množství, tak jsem začal hledat lidi. Lidi, kteří by se mnou chtěli pracovat. Jsem děsný workoholik, ale jen pro věci, které mě zajímají. Jen pro zajímavost – škola mě naprosto neinteresuje a jde to na mě poznat.

V poslední době jsem také děsně smutný. Jsem obklopen věcmi, které jsem si vždycky přál, jsem za ně vděčný, ale něco mi chybí. Vím, že mi chybí láska, jen už jaksi nevím, co s ňou. Víte, můj postoj ke slečnám všeho druhu je takový, že jsem každou chtěl sbalit, ojet, vodkopnout, ale nemilovat, ale nyní, asi jako každý člověk světa, skutečně toužím po lásce.

Mám jeden obrovský problém – působím, jako arogantní idiot, který neví, která bije, protože se o nic nezajímá. Tohle mi řekla nejedna slečna a upřímně.. Nejsem rád. Já se snažím být milej, ale mám problém s tím, že když mě to skutečně nezajímá, tak se prostě nedokážu přetvařovat a tvářit se, že mě to zajímá. Je pár slečen, které mě skutečně zajímají, jenže ty jaksi nejsou available. Já s mým charakterem nejsem vhodný na nějaké ničení něčího skvělého vztahu. Možná, že bych i byl, ale neudělal bych to. Mám strach z opuštění.

Směřuji, či nesměřuji? – Ptám se tisíckrát toho před zrcadlem a nenacházím odpověď. Odpovím si sám, nejspíše nesměřuji nikam. Dělám stovku věcí, přesto naplno ani jednu, nic nikam neposunuji. Mé vztahy jsou na kladné nule, stejně jako marné výdělky z reklam. Dělám tisíce písniček, ale ani jednu nedokončím, dělám tisíce scénářů, ale nikdy jsem ani u jednoho nedotáhl pointu do konce.

Všechny jsou krásné, krásně kouzelné a plné dobroty, lásky a porozumění, ale jaksi jim chybí ta všední jednoduchost okamžiku, která je v mžiku pryč. Dneska jsem byl venku s Kačabou. Jo. S Kačabou. Kača je fajn holka, ale.. Něco tomu chybí. Ne, že by jí něco chybělo, ale něco chybí té naší společné komunikaci. Asi.

Nicméně. Říká se, že člověk není ostrov sám pro sebe, a že pro žádného muže neexistuje jediná žena. To se říká, ale já jsem asi jinej. Já jsem ostrovem sám pro sebe, ale zároveň skutečně potřebuji být někým milován. Dneska jsem si to uvědomil, že to nejen chci, ale asi i potřebuji. Zásadně nevěřím na nějaké horoskopy, kraviny atp, ale tohle na mě skutečně sedí – potřebuji být milován. A to nepíšu, jako nějakou prosbu o to, být milován, jen sám sebe usvědčuji, že nevím, co hledám, kam směřuji.

Mám děsný problém s výběrem. Čehokoliv. Už od mého útlého věku, čímž myslím nějakých 5 let, tak od té doby po mě chtějí rodiče to, ať si vše rozhodnu 100% sám. Je to fajn, ale nějak mám teď problém s možnostmi výběru. Jsem jako dítě v cukrárně. Je tady pro mě tisíc možností, ale všechny jsou prakticky stejné a co je nejhorší? – Když si vyberu jednu, tak na tu druhou už v mé malé dětské pracičce nedržím dostatek drobásků. – Tak nějak se cítím.

Občas si připadám zamilovaný, občas zklamaný, jindy zase mírně retardovaný a občas, ale jen velice zřídka si připadám dokonalý. Stále jsem ostrovem sám pro sebe, ale.. Víte… Jsem zkutečně osamělý. Vím, že to tak někomu nemusí připadat a někomu dokonce může připadat, že jsem takhle spokojen, ale nejsem.

Třeba.. Jsem šťastný, že mám pár haterů, kteří mě nemají rádi. Já nevím, proč mě nemají rádi, oni neví, proč mě nemají rádi, ale tak.. Nevadí mi to, protože jsem si všiml, že já jsem ten ostrov, podle kterého se chovají ty ostatní, za což jsem jim vlastně vděčný. Je důležité brát věci s nadhledem, potom si užijete dlouhý život, bez nějakých psychických výlevů. Zvláštně zvláštní.

Občas přemýšlím nad tím, co bych udělal, kdyby mi zbývalo posledních 24 hodin. V lidském životě se pouhých 24 hodin může zdát, jako kapička v oceánu, avšak i za těch pouhých čtyřiadvacet hodin se dá mnoho věcí stihnout.

Můžete vyznat lásku neznáme krásce na ulici, aby jste viděli její krásný úsměv. Můžete odjet k moři, dokonce můžete i změnit svůj život. Ale já, bych to asi takto neudělal. Kdybych si nyní byl jistý tím, že za 3600 minut nadobro skončí mé bytí, tak bych neutratil všechny peníze, ani bych se nesnažil zažít co nejvíce s deseti dívkami v jednom malinkatém pokoji. Ne.

Vím jistě, jak by probíhal můj den, kdybych věděl, že v noci umřu. Spal bych do 9 ráno a poté bych si šel dát čerstvý croissant a kafe v plechovce do Billy. Poté bych šel do školy, obejmul Kim i Gábi a poté bych vysvětlil Tomášovi, že věřím, že každý člověk je uvnitř dobrý a má šanci na nápravu, ale musím mu pochroumat obličej, protože je to otázka cti.

Po škole bych zavolal Kači, avšak té by se nikam nechtělo, tudíž bych ji nechal, jako obvykle. Místo za ní, bych jel s Gábi do Místku. Mám rád vlaky a mám i rád cestování vlakem. Mám rád i Gábi, tudíž bych byl šťastný. V Místku bych jí koupil květiny a odjel zpátky do Ostravy. Ale nejel bych domů. Jel bych do Nové Karoliny a snažil bych se udělat ostatní lidi šťastnými. Na večer bych přijel domů a udělal sushi ségře, mamce i jejímu manželovi. Mám rád sushi, rád ho dělám, protože musím skloubit vytrvalost a šikovnost. Poté bych šel spát, brzo. Možná bych ještě napsal krásnou sms na dobrou noc pár slečnám, ať mají krásnější ráno. A poté bych se už neprobudil.

Do komentářů mi napište, jaký by byl Váš poslední den.

Někteří jste si už možná všimli, že trošku skládám různou, avšak převážně láskyplnou poezii a tak mě napadá, proč jen psát, když o tom můžu zpívat, můžu Vám přece zpívat o lásce .. A tak se snažím napsat text, ale protože jsem se nikdy nenaučil na nic hrát, tak jen opět píšu, avšak kdyby jste mi chtěli jakkoliv pomoci, tak vaši pomoc mile rád uvítám